Stanovisko kolegia NSČR k záloze na odměnu za přihlášky pohledávek
Občanskoprávní a obchodněprávní kolegium Nejvyššího soudu publikovalo stanovisko k výkladu pravidel insolvenčního zákona, na jejichž základě insolvenční soudy ukládají dlužníkům povinnost platit zálohy na odměnu a hotové výdaje insolvenčního správce před schválením oddlužení.
Kolegium dospělo k závěru, že rozhodnutí o uložení tohoto typu zálohy musí být vždy odůvodněno a že proti takovému výroku je přípustné odvolání.
Kolegium vydalo dne 11. 6. 2025 pod sp. zn. Cpjn 202/2025 stanovisko k výkladu § 136 odst. 3 a 5 insolvenčního zákona. Předmětné stanovisko se zabývalo různorodou praxí prvoinstančních insolvenčních soudů spojenou s vydáváním rozhodnutí o úpadku a o povolení oddlužení, kdy u většího počtu citovaných příkladů shledalo, že neobsahují odůvodnění a obsahují poučení o nepřípustnosti odvolání.
Z odůvodnění stanoviska lze ve stručnosti shrnout, že praxe neodůvodňování rozhodnutí o uložení záloh nemá oporu v textu insolvenčního zákona, neboť tento typ výroků nespadá pod existující výjimky z povinnosti odůvodňovat rozhodnutí. Současně stanovisko odmítlo koncepci rozhodnutí o uložení zálohy podle § 136 odst. 3 a 5 insolvenčního zákona jako rozhodnutí vydávaných v rámci tzv. dohlédací činnosti insolvenčního soudu. Protože insolvenční zákon neobsahuje výslovné pravidlo vylučující přípustnost odvolání (u daného výroku nebylo shledáno, že by spadal pod režim rozhodnutí o povolení oddlužení podle § 397 insolvenčního zákona), platí tím pádem závěr, že proti takovému výroku je přípustné odvolání.
Celý text stanoviska je z dispozici na portálu nsoud.cz.