Pomohla vám tato stránka?
Děkujeme vám za zpětnou vazbu.
Slovníček insolvenčních pojmů
Institut chráněného obydlí zavedla tzv. oddlužovací novela (zákon č. 31/2019 Sb.) a vztahuje se tak pouze na řízení, která byla zahájena a ve kterých bylo rozhodnuto o úpadku po 1.6.2019. I v těchto řízeních se použije pouze při oddlužení plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty (na oddlužení pouze zpeněžením majetkové podstaty, tedy bez splátkového kalendáře, a na obydlí zatížené zástavním právem ve prospěch věřitele (typicky hypotéka) se ochrana obydlí dlužníka nevztahuje). Cílem institutu chráněného obydlí je zachovat dlužníkovi během oddlužení určité materiální zázemí. Možnost bydlení ve vlastní nemovitosti snižuje fixní měsíční náklady na udržení minimální životní úrovně, přičemž příjmy dlužníka nad tyto náklady mohou být rozděleny mezi nezajištěné věřitele.
Dlužník není povinen vydat ke zpeněžení své obydlí, pokud jeho hodnota nepřesahuje určitou hodnotu. Způsob určení hranice pro každý typový případ upravuje nařízení vlády č. 189/2019 Sb., jež stanoví způsob určení hodnoty obydlí, které není dlužník povinen vydat ke zpeněžení v rámci schváleného oddlužení. Do konkrétní výše hranice se promítá typ obydlí, velikost obce a lokalita, v níž se obydlí nachází, a počet zohledňovaných osob. Výpočet je založen na údajích Českého statistického úřadu za určité období, takže se hranice mění každý rok.
Pro jednodušší určování porovnávací hodnoty Ministerstvo spravedlnosti připravilo pomocné materiály:
- Pomocné materiály pro rok 2019: Tabulka hodnot, vzorový výpočet
- Pomocné materiály pro rok 2020: Tabulka hodnot pro domy, tabulka hodnot pro byty, vzorový výpočet
Insolvenční zákon stanovuje, že incidenčními spory jsou „spory vyvolané insolvenčním řízením projednávané v rámci insolvenčního řízení„. Ne každý spor vzniklý v rámci insolvenčního řízení je však incidenčním sporem – zákon přesně stanovuje, o které spory se jedná.
Mezi incidenční spory patří především následující spory:
- o pravost, výši nebo pořadí přihlášených pohledávek
- o vyloučení majetku z majetkové podstaty – takovou žalobou může osoba, která tvrdí, že příslušný majetek je její, žádat o jeho vyloučení z majetkové podstaty
- na základě odpůrčí žaloby – odpůrčí žalobu napadá insolvenční správce taková jednání dlužníka, o kterých se domnívá, že zmenšují možnost uspokojení věřitelů (např. vyvádění majetku na příbuzné, čímž dlužník zmenšuje svůj majetek, ze kterého má platit své dluhy) nebo zvýhodňují některé věřitele na úkor jiných
- o náhradu škody na majetkové podstatě
- o platnost smluv, kterými došlo ke zpeněžení majetku z majetkové podstaty prodejem mimo dražbu
Insolvenční návrh je podání k insolvenčnímu soudu, kterým dlužník nebo věřitel dlužníka žádá o zahájení insolvenčního řízení. Je třeba ho zaslat místně příslušnému soudu, kterým je krajský soud, v jehož obvodu je obecný soud dlužníka – tedy standardně ten krajský soud, v jehož obvodu má dlužník bydliště či sídlo. Seznam soudů i s kontaktními údaji naleznete zde.
Pro insolvenční návrh není předepsán povinný formulář, musí být však v písemné formě. Kromě toho jej navrhovatel musí podepsat a jeho podpis musí být úředně ověřen. Konkrétní požadavky na obsah insolvenčního návrhu vyjmenovává insolvenční zákon (§ 103 a § 104).
Je důležité vědět, že pro věřitelský insolvenční návrh jsou stanoveny ještě další podmínky:
- věřitel musí doložit, že má proti dlužníkovi splatnou pohledávku, a k návrhu musí přiložit její přihlášku
- věřitel musí zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení – 50.000 Kč (návrh proti právnické osobě-podnikateli) nebo 10.000 Kč (návrh proti právnické osobě-nepodnikateli nebo fyzické osobě)
- věřitel musí zaplatit soudní poplatek za podání návrhu ve výši 2.000 Kč
Častou chybou je záměna pojmů insolvenční návrh a návrh na povolení oddlužení – insolvenční návrh není totéž co návrh na povolení oddlužení. Zatímco insolvenční návrh může podat dlužník i věřitel, návrh na povolení pouze dlužník, a to navíc ne sám, ale pouze prostřednictvím určitým osob. Podrobnosti naleznete v sekci Sepisovatelé návrhů.
Insolvenční zákon definuje insolvenční rejstřík jako informační systém veřejné správy, který je spravován Ministerstvem spravedlnosti. Jedná se veřejně přístupný seznam, do kterého můžete nahlížet online zde.
Skládá se z několika částí:
- seznam insolvenčních správců – tam naleznete údaje o všech insolvenčních správcích (pro Vás budou nejdůležitější zřejmě kontaktní údaje)
- seznam dlužníků – v insolvenčním rejstříku můžete vyhledávat dlužníka podle různých kritérií (jméno, příjmení, IČO, datum narození, rodné číslo či obec)
- insolvenční spisy v elektronické podobě – lze tak sledovat, jak se Vaše řízení vyvíjí, soud zde zveřejňuje naprostou většinu dokumentů
Insolvenční řízení je zvláštní druh soudního řízení, ve kterém se projednává úpadek nebo hrozící úpadek dlužníka a zároveň způsob jeho řešení (konkurs, reorganizace nebo oddlužení). Základním cílem insolvenčního řízení je uspořádání majetkových vztahů.
V insolvenčním řízení platí několik základních zásad:
- zákaz nespravedlivého poškození účastníků
- co nejvyšší uspokojení věřitelů
- rovné možnosti věřitelů ze stejné skupiny
- povinnost věřitelů zdržet se jednání, kterým by se snažili dosáhnout uspokojení svých pohledávek mimo insolvenční řízení
Právní úpravu insolvenčního řízení obsahuje zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon).
Pojem „insolvenční soud“ označuje soud, před kterým probíhá insolvenční řízení. Za insolvenční soud se tak označuje nejen soud, který rozhoduje v prvním stupni, ale i soud, který řeší opravné prostředky.
V prvním stupni se vždy jedná o krajský soud, a to konkrétně soud, v jehož obvodu je obecný soud dlužníka:
- dlužník je fyzická osoba-nepodnikatel ⇒ krajský soud, v jehož obvodu má dlužník bydliště (popř. se zdržuje)
- dlužník je fyzické osoba-nepodnikatel ⇒ krajský soud, v jehož obvodu má dlužník sídlo (pokud ho nemá, tak krajský soud, v jehož obvodu má bydliště, popř. se zdržuje)
- dlužník je právnická osoba ⇒ krajský soud, v jehož obvodu má sídlo
Aby nedocházelo k manipulaci místní příslušnosti soudu s cílem ovlivnění průběhu insolvenčního řízení, stanovuje insolvenční zákon pro insolvenční řízení dlužníků, kteří jsou zapsání v obchodním rejstříku, ještě časovou podmínku – příslušný bude ten krajský soud, v jehož obvodu měl dlužník sídlo 6 měsíců před zahájením insolvenčního řízení.
Je důležité vědět, že funkci krajského soudu pro Prahu zastává Městský soud v Praze (existuje i Krajský soud v Praze, ten je ale krajským soudem pro Středočeský kraj).
O opravných prostředcích pak rozhodují vyšší soudy:
- vrchní soudy (v Praze a Olomouci) rozhodují o odvolání proti prvostupňovým rozhodnutím krajských soudů, které se nachází v jejich obvodu
- Nejvyšší soud rozhoduje o dovolání proti rozhodnutím obou vrchních soudů ve druhém stupni
Příklady:
- Dlužník, který je fyzická osoba a není podnikatel, má trvalý pobyt má v Českém Krumlově. Místně příslušný bude Krajský soud v Českých Budějovicích (podle místa bydliště).
- Dlužník, který je fyzická osoba a není podnikatel, má trvalý pobyt v Benešově. Místně příslušný bude Krajský soud v Praze (podle místa bydliště).
- Dlužník, který je fyzická osoba a není podnikatel, má trvalý pobyt v části Prahy Troja. Místně příslušný bude Městský soud v Praze (podle místa bydliště).
- Dlužník, který je fyzická osoba a je podnikatel, má trvalý pobyt ve Zlíně, ale sídlo podnikání v Ostravě. Místně příslušný bude Krajský soud v Ostravě (podle sídla).
- Dlužník, který je právnická osoba a je zapsaný do obchodního rejstříku, má sídlo v Jihlavě. Místně příslušný bude Krajský soud v Brně (podle sídla).
- Dlužník, který je právnická osoba a je zapsaný do obchodního rejstříku, má ke dni podání insolvenčního návrhu sídlo v Klatovech, ale před 6 měsíci ho měl v České Lípě. Místně příslušný bude Krajský soud v Ústí nad Labem (podle sídla před 6 měsíci).
Insolvenční správce představuje administrátora celého insolvenčního řízení. Insolvenční správce sepisuje majetek dlužníka, za určitých okolností na něho přechází právo s tímto majetkem disponovat, přezkoumává přihlášené pohledávky a případně je popírá, uspokojuje věřitele a vykonává další činnosti, které mu ukládá insolvenční zákon.
Je důležité chápat, že insolvenční správce není zástupce dlužníka (ale stejně tak není zástupce věřitelů), není to tedy Váš advokát!
Insolvenčním správcem se může stát fyzická nebo právnická osoba (veřejná obchodní společnost nebo jiná, ve které všichni společníci ručí neomezeně), která získala povolení od Ministerstva spravedlnosti ČR. Přesné podmínky pro zisk povolení stanovuje zákon o insolvenčních správcích (patří mezi ně např. magisterské vysokoškolské vzdělání, praxe, bezúhonnost a především zkouška insolvenčního správce). Osobu, které udělí povolení, zapíše ministerstvo do seznamu insolvenčních správců, ze kterého pak insolvenční soud vybere konkrétního insolvenčního správce pro Vaše řízení. Podrobný popis procesu určení osoby správce naleznete ve sekci Co Vás čeká po podání návrhu.
Při výkonu své funkce musí insolvenční správce dodržovat povinnosti, které mu stanoví insolvenční zákon, zákon o insolvenčních správcích, zvláštní právní předpisy (především kontrolní řád) a také insolvenční soud. Soud je také ten, kdo především dohlíží nad výkonem funkce insolvenčního správce v konkrétním řízení. Domníváte-li se, že správce ve Vašem řízení postupuje nepřiměřeně a poškozuje účastníky řízení, případně jinak ztěžuje průběh řízení, máte možnost podat stížnost k soudu. Kromě toho insolvenční správce odpovídá za škodu, která vznikla v souvislosti s výkonem jeho funkce (pro tyto případy má také povinnost mít uzavřeno profesní pojištění odpovědnosti).
Insolvenční zákon je všeobecně užívaná zkratka pro zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení. Insolvenční zákon upravuje řešení úpadku dlužníka prostřednictvím soudního řízení a stanovuje způsoby řešení úpadku (konkurs, reorganizace nebo oddlužení).
Konečná zpráva je termín, který insolvenční zákon používá v souvislosti s řešením úpadku konkurzem. Konečnou zprávu předkládá insolvenční správce na elektronickém formuláři soudu v závěru zpeněžení majetku dlužníka a musí obsahovat celkovou charakteristiku jeho činnosti a finanční výsledky (zjm. přehled výdajů vynaložených na správu majetku dlužníka, přehled zpeněžení majetkové podstaty a údaje o výtěžku).
Proti konečné zprávě mohou účastníci řízení do 15 dnů od jejího zveřejnění podat námitky u insolvenčního soudu, které soud vypořádá v průběhu jednání o konečné zprávě.
Je důležité vědět, že věřitel si musí do insolvenčního řízení přihlásit svou pohledávku v určené lhůtě, která pro řízení, ve kterých byl úpadek dlužníka zjištěn po 1. 6. 2019, činí 2 měsíce bez ohledu na způsob řešení úpadku.
Lhůta začíná běžet zveřejněním rozhodnutí o úpadku v insolvenčním rejstříku a následkem jejího zmeškání je neuspokojování pohledávky v rámci insolvenčního řízení a současně nemožnost ji po dobu insolvenčního řízení uplatnit vůči dlužníkovi jiným způsobem. Soud nemůže zmeškání lhůty prominout. Lhůta k uplatnění pohledávky je procesní lhůtou, což znamená, že je třeba nejpozději poslední den lhůty přihlášku odevzdat na poště k doručení soudu.
Zároveň existují určité pohledávky (pohledávky za majetkovou podstatou a pohledávky postavené jim na roveň), na které se lhůta nevztahuje – ty je možno uplatnit kdykoliv v průběhu insolvenčního řízení a budou zaplaceny v plné výši.
Jako majetková podstata se označuje majetek, který je určený k uspokojení dlužníkových věřitelů (tedy ze kterého se budou platit dlužníkovy dluhy).
Přesný obsah majetkové podstaty se liší podle toho, kdo podal insolvenční návrh:
- pokud dlužník, náleží do ní majetek vlastněný dlužníkem v okamžiku zahájení insolvenčního řízení
- pokud věřitel, náleží do ní majetek vlastněný dlužníkem v okamžiku právní moci rozhodnutí o úpadku
V obou případech do ní dále náleží i majetek, který dlužník získal v průběhu insolvenčního řízení.
Majetkovou podstatu tvoří především peněžní prostředky, movité i nemovité věci dlužníka a jeho mzda (resp. její zabavitelná část). Naopak do ní nepatří oblečení, obvyklé vybavení domácnosti, studijní potřeby, zdravotnické potřeby a malá částka v hotovosti.
Za určitých výjimečných okolností může být do majetkové podstaty zahrnut i majetek, který nepatří dlužníkovi, pokud jej třetí osoba získala jako plnění z neúčinných právních jednání dlužníka (např. pokud by dlužník 2 roky před zahájením insolvenčního řízení převedl na svou dceru nemovitost v hodnotě několika milionů za 1 Kč).
Moratorium poskytuje dlužníku, který je podnikatelem, šanci, aby si uspořádal své majetkové poměry před tím, než insolvenční soud rozhodne o jeho úpadku – po dobu moratoria totiž soud nemůže vydat rozhodnutí o úpadku – nebo před tím, než je insolvenční řízení zahájeno.
Návrh na moratorium může podat pouze dlužník, a to do 7 dní od podání insolvenčního návrhu (v případě věřitelského návrhu má dlužník k dispozici 15 dní). Soud pak musí rozhodnout ve velmi krátkém termínu (do konce následujícího pracovního dne). Maximální doba trvání moratoria jsou 3 měsíce s možností prodloužení o dalších nejvýše 30 dní (pokud o to požádá dlužník a přiloží aktualizovaný seznam svých závazků a písemný souhlas většiny svých věřitelů počítáno podle výše pohledávek).
Návrh na povolení oddlužení je návrhem na konkrétní způsob řešení úpadku a může být podán pouze dlužníkem. Podrobnosti o tom, jak se liší od insolvenčního návrhu, kdo ho smí za dlužníka sepsat a podat a za jakou odměnu a co musí obsahovat, naleznete v sekci Sepisovatelé návrhů.
Jako nezajištěný věřitel se označuje osoba, jejíž pohledávka vůči insolvenčnímu dlužníkovi není zajištěna (tedy není podpořena např. zástavním právem), jedná se tedy o nezajištěnou pohledávku.
Insolvenční zákon rozlišuje mezi věřiteli zajištěnými a nezajištěnými, přičemž postavení těchto skupin se liší (př. pokud je způsobem řešení úpadku oddlužení, o jeho formě hlasují pouze nezajištění věřitelé; naopak pouze zajištěný věřitel má právo na uspokojení z výtěžku prodeje zajištění).
Zákon definuje osobu s dispozičními oprávněními jako osobu, které v průběhu insolvenčního řízení přísluší právo nakládat s majetkovou podstatou ohledně všech oprávnění, ze kterých se skládá. To znamená, že pouze osoba s dispozičními oprávněními může např. prodat věc náležející do majetkové podstaty. To, komu přísluší dispoziční oprávnění k majetkové podstatě, se mění v průběhu insolvenčního řízení (v závislosti na jeho fázi a způsobu řešení úpadku) – může se jednat o dlužníka nebo insolvenčního správce.
Platební neschopnost je jedna z forem úpadku (druhou je předlužení).
V platební neschopnosti se nachází dlužník (jakýkoliv dlužník), který současně:
- má více věřitelů (tedy nejméně 2)
- má peněžité závazky déle než 30 dní po splatnosti
- není schopen tyto závazky plnit (= dlužník zastavil platby podstatné části svých závazků / neplní závazky déle než 3 měsíce po splatnosti / není možné dosáhnout uspokojení pohledávky exekucí / nesplnil povinnost předložit seznam svého majetku, závazků a zaměstnanců)
V zákoně je vysvětlen pouze termín „zajištěná pohledávka„. Nezajištěná pohledávka představuje její protipól, tedy pohledávku, která není zajištěna majetkem, který náleží do majetkové podstaty dlužníka. V praxi je většina pohledávek nezajištěná.
Pojem „podmíněná pohledávka“ označuje takovou pohledávku, jejíž vznik, změna nebo zánik je vázána na určitou podmínku. Takovou podmínkou může být např. situace, kdy má dlužník ručitele – svou pohledávku, jejíž existence závisí na tom, zda bude věřiteli plnit místo dlužníka nebo ne, si ručitel může přihlásit do insolvenčního řízení jako pohledávku podmíněnou.
Zákon definuje podřízenou pohledávku jako pohledávku, která má být uspokojena až po uspokojení jiné pohledávky (resp. všech pohledávek dlužníka). V žebříčku pohledávek je tato skupina na posledním místě, je tak velmi pravděpodobné, že v insolvenčním řízení nebudou zaplaceny. Př. pohledávky společníků, které vyplývající z jejich účasti ve společnosti, nebo nadměrné příslušenství.
Vykonatelná pohledávka je taková pohledávka, jejíž splnění si může věřitel vynutit prostřednictvím soudního výkonu rozhodnutí nebo exekuce.
Jedná se o pohledávky, které byly přiznané:
- pravomocným (= již se proti němu nedá odvolat) rozhodnutím soudu
- pravomocným rozhodčím nálezem
- pravomocným rozhodnutím správního orgánu
- notářským zápisem, ve kterém dlužník uznal svůj dluh a svolil k jeho vykonatelnosti
Jednoduše to znamená, že pokud jdete do insolvence s tím, že již máte několik exekucí, tak právě ty dluhy, jejichž zaplacení po Vás požaduje exekutor, budou zpravidla zařazeny v kategorii vykonatelných pohledávek.
Pokud insolvenční správce popře vykonatelnou pohledávku, musí podat proti věřiteli žalobu, aby vůči němu popření působilo. K podání žaloby má správce 30 dní od přezkumného jednání (v konkursu a reorganizaci) nebo od právní moci rozhodnutí o schválení zprávy o přezkumu (v oddlužení).
V insolvenčním řízení nalezneme skupinu pohledávek, které dlužník vůbec nemá povinnost platit – pohledávky vyloučené z uspokojení v insolvenčním řízení. Neznamená to však, že by byla nějak zpochybněna jejich existence, nejedná se o pohledávky popřené
Mezi vyloučené pohledávky patří:
- úroky, které se staly splatné až po rozhodnutí o úpadku
- náklady, které účastníkům vznikly účastí v insolvenčním řízení – př. odměna advokáta
Jedná se o pohledávky, které jsou zajištěny majetkem náležejícím do majetkové podstaty dlužníka. Zajištění zjednodušeně představuje posílení postavení věřitele (tzv. zajištěného věřitele), který může v případě, že dlužník nezaplatí, získat peníze jinou cestou, a to prodejem předmětu zajištění. V insolvenčním řízení se za zajištění považuje zástavní právo (např. hypotéka), zadržovací právo (právo legálně nevydat cizí věc, dokud není splněn dluh) či zajišťovací převod práva (dlužník na věřitele dočasně převede nějaké své majetkové právo a teprve pokud nesplní, stává se věřitel vlastníkem).
Pohledávky za majetkovou podstatou jsou zvláštní pohledávky, které vznikají až po zahájení insolvenčního řízení (popř. po vydání rozhodnutí o úpadku).
Mezi pohledávky za majetkovou podstatou patří především:
- hotové výdaje a odměna insolvenčního správce
- náklady na udržování a správu majetku dlužníka
- platby státu – daně, poplatky, pojistné na sociální zabezpečení…
Do této kategorie tedy spadá i např. znalecký posudek na nezajištěnou nemovitost.
Seznam pohledávek za majetkovou podstatou naleznete v § 168 insolvenčního zákona.
Oproti běžnému režimu placení pohledávek mají tyto pohledávky několik odlišností:
- neuplatňují se přihláškou u soudu, ale přímo u osoby s dispozičním oprávněním (obvykle insolvenční správce)
- jsou placeny v plné výši, a to kdykoliv po rozhodnutí o úpadku
Skupina pohledávek postavených na roveň pohledávkám za majetkovou podstatou má podobný režim jako pohledávky za majetkovou podstatou – také se uplatňují přímo u osoby s dispozičním oprávněním a jsou placeny v plné výši kdykoliv po rozhodnutí o úpadku.
Mezi tyto pohledávky patří zejména pohledávky:
- pracovněprávní dlužníkových zaměstnanců (= dlužná mzda)
- Úřadu práce za náhradu mzdy, kterou vyplatil zaměstnancům dlužníka
- na zákonném výživném (př. pokud jste rozvedený/á a podle soudního rozhodnutí musíte platit určitou částku měsíčně jako alimenty)
- na náhradu škody způsobené na zdraví (př. pokud někomu způsobíte zranění)
Popření pohledávky je úkon, kterým se určitá osoba (insolvenční správce, dlužník nebo jiný přihlášený věřitel) domáhá, aby bylo rozhodnuto, že pohledávka vůbec neexistuje (popření pravosti), má být přihlášena nižší částka (popření výše) nebo je přihlášena ve špatném pořadí (popření pořadí).
Účinky popření pohledávky se liší podle typu pohledávky, způsobu řešení úpadku a popírající osoby a platí následující pravidla:
- popření dlužníkem (mimo oddlužení) nemá vliv na zjištění pohledávky (tj. popřením dlužníka není nijak právně zpochybněna existence pohledávky)
- při popření nevykonatelné pohledávky insolvenčním správcem či dlužníkem v oddlužení musí věřitel podat žalobu u insolvenčního soudu do 30 dnů, jinak se k pohledávce popřené co do pravosti nepřihlíží (tedy se s ní zachází, jako by do insolvenčního řízení vůbec přihlášena nebyla) a pohledávka popřená co do výše nebo pořadí bude zařazena do seznamu tak, jak uvedl správce v popření
- při popření vykonatelné pohledávky insolvenčním správcem musí žalobu u insolvenčního soudu do 30 dnů podat naopak insolvenční správce
- při popření pohledávky věřitelem soud nejdříve rozhoduje o odmítnutí (tedy zkoumá, zda popření věřitele obsahuje všechny potřebné údaje, ale nezkoumá jeho oprávněnost); pokud neodmítne, považuje popření za žalobu
Předlužení je jedna z forem úpadku (druhou je platební neschopnost).
Předlužen je takový dlužník (pouze právnická osoba nebo fyzická osoba-podnikatel), který současně:
- má více věřitelů (tedy nejméně 2)
- souhrn jeho závazků převyšuje hodnotu jeho majetku (tedy pokud např. dlužíte různým věřitelům 500.000 Kč bez ohledu na to, kolik z těchto dluhů je již splatných, a celková hodnota Vašich movitých – auto, elektronika apod. – i nemovitých – dům, byt, pozemek apod. – věcí je jen 300.000 Kč, jste předlužen/a)
Přezkumné jednání je jednání před soudem, na kterém se řeší otázka oprávněnost přihlášených pohledávek. Účastní se ho insolvenční správce a dlužník, mohou i věřitelé. Cílem přezkumného jednání je zjistit stanovisko správce a dlužníka ke všem pohledávkám – tedy zda některé pohledávky popírají (pravost, výši nebo pořadí).
To, zda se přezkumné jednání před soudem bude konat, závisí na způsobu řešení úpadku:
- při oddlužení se přezkumné jednání před soudem nekoná, správce vypracuje zprávu o přezkumu (podrobnější informace k přezkoumávání pohledávek v oddlužení naleznete v sekci Co Vás čeká po podání návrhu)
- při konkursu a reorganizaci se přezkumné jednání před soudem koná – v takovém případě je přesný termín přezkumného jednání určen v rozhodnutí o úpadku (přezkumné jednání se musí konat do 2 měsíců od skončení lhůty pro podávání přihlášek pohledávek)
Přihláškou pohledávky se rozumí úkon věřitele v insolvenčním řízení, kterým formálně uplatňuje svou pohledávku za dlužníkem (tedy jednoduše řečeno žádost věřitele, kterou dává najevo, že chce, aby mu dlužník zaplatil svůj dluh v rámci insolvenčního řízení).
Pro podávání přihlášek existuje lhůta, kterou musí věřitel dodržet, jinak jeho pohledávka nebude do insolvenčního řízení zahrnuta. Věřitel zásadně tedy nemůže podat úspěšnou přihlášku po několika letech od zveřejnění rozhodnutí o úpadku. Existují však dvě skupiny pohledávek (pohledávky za majetkovou podstatou a pohledávky jim postavené na roveň), které může věřitel uplatnit kdykoliv v průběhu insolvenčního řízení (jejich uplatnění, tedy žádost o zaplacení, však neprobíhá formou přihlášky).
Pro přihlášku pohledávky existuje konkrétní povinný elektronický formulář (i s pokyny k dispozici zde), není tedy možné ji podat jiným způsobem.
Rozhodnutí o úpadku je posledním krokem v první fázi insolvenčního řízení (od vydání vyhlášky o zahájení insolvenčního řízení do rozhodnutí o úpadku). Toto rozhodnutí vydává soud, pokud dojde k závěru, že dlužník opravdu v úpadku (formou předlužení nebo platební neschopnosti) je nebo mu úpadek hrozí.
V rozhodnutí o schválení oddlužení soud určí přesný způsob, kterým bude oddlužení probíhat (splátkovým kalendářem se zpeněžením majetkové podstaty / zpeněžením majetku). Je třeba upozornit na to, že rozhodnutí o schválení oddlužení není totéž co rozhodnutí o povolení oddlužení – v rozhodnutí o povolení oddlužení soud pouze říká, že povoluje oddlužení, přesný způsob určuje na základě volby věřitelů v rozhodnutí o schválení oddlužení.
Rozvrhové usnesení je spojeno s konkursem – na základě splnění rozvrhového usnesení soud konkurs ukončí (zruší ho). V rozvrhovém usnesení je určeno, jaká částka má být vyplacena věřiteli každé pohledávky (tedy zjednodušeně např. „Na pohledávku věřitele Česká spořitelna, která byla zjištěna ve výši 150.000 Kč, je k rozvrhu určeno 126.000 Kč.“). Jeho návrh předkládá soudu insolvenční správce. Výplatu v určené výši provádí taktéž insolvenční správce (poté, co rozvrhové usnesení nabyde právní moci).
V insolvenčním řízení je obvykle více věřitelů a ti musí rozhodovat společně. K tomu tvoří věřitelské orgány – schůzi věřitelů a věřitelský výbor / zástupce věřitelů.
Schůze věřitelů je nejvyšším orgánem, který má pravomoc rozhodovat o nejdůležitějších otázkách v insolvenčním řízení, které jsou závislé na vůli věřitelů. Schůze věřitelů volí „výkonný“ orgán, kterým je věřitelský výbor nebo zástupce věřitelů.
Schůzi věřitelů svolává a řídí insolvenční soud, přičemž ji může svolat sám od sebe, nebo když mu to navrhne insolvenční správce, věřitelský výbor či nejméně 2 věřitelé.
Pokud je způsobem řešení úpadku konkurs nebo reorganizace, koná se na začátku řízení povinně schůze věřitelů. Pokud se jedná o oddlužení, schůze věřitelů se konat nemusí.
Soupis majetkové podstaty definuje zákon jako „listinu, do níž se zapisuje majetek náležející do majetkové podstaty„. Jedná se tedy o seznam věcí a majetkových práv, ze kterých budou vypláceni věřitelé. U majetku se v soupisu vždy uvádí odhadovaná cena – cena obvyklá.
S majetkovými hodnotami, které jsou zahrnuty v soupisu (tedy se vším, co je zapsáno v seznamu), může dále nakládat jen osoba s dispozičními oprávněními.
Úpadek (v obecném jazyce se používá slovo „bankrot“) je obecně neschopnost dlužníka platit své závazky více věřitelům řádně a včas . Existují dvě formy úpadku, a to platební neschopnost a předlužení.
Dále zákon rozeznává i situaci, kdy dlužník zatím schopen splácet je, ale důvodně se očekává, že toho dále již nebude schopen – tzv. hrozící úpadek.
Věřitelský výbor je jedním z věřitelských orgánů, a to „výkonný“ orgán (nejvyšším orgánem je schůze věřitelů).
Věřitelský výbor je volen schůzí věřitelů. Ve většině řízení není jeho volba povinná – pokud se však do řízení přihlásí více než 50 věřitelů, musí být vytvořen. O konkrétním počtu členů věřitelského výboru také rozhoduje schůze věřitelů (zákon však stanovuje rozmezí 3 až 7 osob). Ve věřitelském výboru mají být zastoupeni zajištění věřitelé i nezajištění věřitelé.
Základním úkolem věřitelského výboru je ochrana společného zájmu věřitelů (tedy má dávat pozor na to, aby žádný z věřitelů nebyl nespravedlivě poškozen nebo naopak nedovoleně zvýhodněn, nemá hájit zájmy konkrétních věřitelů, ale všech). Ze zákona mj. dohlíží na činnost insolvenčního správce a zároveň ho podporuje. K některým úkonům musí navíc insolvenční správce získat souhlas věřitelského výboru (př. uzavření smlouvy o úvěru)
Podle zákona je zajištěným věřitelem takový věřitel, jehož pohledávka je zajištěna majetkem náležejícím do majetkové podstaty dlužníka. Podrobnější informace naleznete pod heslem Pohledávka zajištěná a Nezajištěný věřitel.
Zástupce věřitelů patří mezi věřitelské orgány – v řízeních, kde je méně než 50 věřitelů, nemusí schůze věřitelů zvolit věřitelský výbor, ale může zvolit pouze jednu osobu, zástupce věřitelů. Jeho postavení je stejné jako postavení věřitelského výboru.
Zpráva o přezkumu je dokument, který obsahuje seznam přihlášených pohledávek se stanoviskem insolvenčního správce i dlužníka, zápis o osobním jednání správce s dlužníkem (podepsaný dlužníkem) a také doklady o písemném vyrozumění věřitele, jehož nevykonatelná pohledávka byla popřena. Předkládá ji insolvenční správce insolvenčnímu soudu v případě, že je způsobem řešení úpadku oddlužení (při konkursu nebo reorganizaci se koná přezkumné jednání před soudem). Soud se následně rozhodne, zda ji schválí, nebo vrátí správci k doplnění, nebo zcela zamítne.
Zpráva o přezkumu musí být podána na elektronickém formuláři (dostupný zde).
Zpráva pro oddlužení je dokument, ve kterém insolvenční správce zhodnotí předpokládané plnění věřitelům podle možných způsobů oddlužení (tedy přibližně vypočítá, kolik by věřitelé mohli dostat zaplaceno při oddlužení splátkovým kalendářem, zpeněžením majetku nebo kombinací obou způsobů) majetkové podstatě. Pokud je v majetkové podstatě nemovitost, musí přiložit znalecký posudek, kterým byla oceněna její hodnota. Kromě toho správce popíše osobní a majetkové poměry dlužníka (rodinný stav, počet dětí, příjmy dlužníka, dary, soupis majetkové podstaty…).
Ve zprávě pro oddlužení správce též uvede doporučený způsob oddlužení – pokud doporučí splátkový kalendář, musí rovnou připravit tzv. distribuční schéma (tabulku, ve které bude napsáno, kolik bude zaplaceno kterému věřiteli na kterou pohledávku).
Zpráva se podává na elektronickém formuláři (dostupný zde).
„Způsob řešení úpadku“ je obecný termín, pod který patří konkurs, reorganizaci a oddlužení.
Informace zde uvedené mají veřejnosti sloužit k základní orientaci v insolvenčním řízení. Nenahrazují a nahradit nemohou kvalifikovanou právní pomoc advokátů, notářů, exekutorů a jiných osob povolaných poskytovat právní služby. Informace vychází z právního stavu po tzv. oddlužovací novele insolvenčního zákona účinné od 1. 6. 2019.